KV-2
Kvůli své velikosti a obrněné síle byl tank přezdívaný svou posádkou jako"Drednot", což byla poruštěná podoba anglického slova Drednought (typ silně vyzbrojené bitevní lodi). Na počátku Zimní války byly prototypy těžkých tanků pokusně nasazeny proti finským opevněním a právě tank KV si vedl nejlépe. Jediným nedostatkem byla ráže kanónu - 76,2 mm nestačilo na zničení finských pevnůstek. Stávající verze s tímto kanónem (KV-1) sice nebyla zavržena, ale vznikla verze nová, lišící se pouze věží a výzbrojí. Původně byla známa jako verze "s velkou věží" a později v lednu roku 1941 byla označena jako KV-2.
Pro původní houfnici M-10 v její vlečné podobě se používalo mnoho druhů střeliva. Kolik z nich bylo převzato a upraveno pro používání v tancích KV-2 není úplně jasné. Prameny se shodují na používání protipěchotní tedy tříštivotrhavé munice. Některé dále uvádějí, že tanky disponovaly také municí protibetonovou a dokonce protipancéřovou. Jiné prameny to zase popírají. Aniž bych tedy jednoznačně říkal, že tento druh munice byl pro KV-2 skutečně k dispozici, shrnu základní vlastnosti granátů všech druhů. Protibetonový granát ráže 152 mm vážil více než 40 kg a ústí hlavně opouštěl rychlostí 530 m/s. Obdobné charakteristiky platily i pro granát protipěchotní. Protitankový granát potom vážil plných 51 kg a jeho úsťová rychlost činila 436 m/s. Posledně jmenovaný projektil dokázal na vzdálenost 1500 metrů probít 70 mm pancíře. Účinek této munice na německé tanky byl naprosto zdrcující.
Tank byl výborně pancéřován. Síla pancéřování věže byla 75-20 mm a korby 75-30 mm. Dno tanku bylo chráněno 30 mm silným pancířem. Jistě stojí za zmínku, že nejmodernější německý tank té doby, PzKpfw IV Ausf. D vyráběný od září 1939, měl na čelní desce trupu pancíř stejné síly jako mělo dno motorového prostoru sovětských KV (tedy 30 mm). Exponovanost těchto dvou míst je přitom samozřejmě nesrovnatelná.KV-2 tak byl mnohem lépe chráněn, než kterýkoliv tehdejší německý tank. Tomu odpovídala i jeho hmotnost, která u první verze činila 54 tun a u druhé, s nižší věží, 52 tun. Motor o výkonu 600 koní dokázal toto monstrum rozjet na maximální rychlost po silnici pouze na 32-35 km/h i když v průměru tank jezdil jen rychlostí 20 km/h. Akční rádius při jízdě po silnici se pohyboval okolo 250 km, v terénu to bylo zhruba 150 km. Motor byl původně dimenzován na výrazně lehčí KV-1, pohyblivost tanku KV-2 tak nebyla dostatečná, problémem byla i jízda přes mosty.
V následujících měsících, po přepadení SSSR nacistickým Německem, dostal tank KV-2 příležitost předvést své přednosti i nedostatky. Tehdejší německé tanky a protitanková děla nepředstavovaly pro KV-2 soupeře, na pozoru se musel mít pouze před německým letectvem, dělostřelectvem a protiletadlovými děly ráže 88 mm. Na samém začátku operace Barbarossa dokázal jediný (dokonce nepojízdný ) tank KV-2 u litevského města Raseiniai na den zastavit postup 6. tankové divize jinak známé jako "Raus", když zablokoval její zásobovací linii a přečkal několik pokusů o jeho zničení.
Adolf Hitler později při rozhovoru s finským maršálem Mannerheimem prohlásil, že kdyby před svým vpádem do Ruska věděl, kolik kvalitních tanků a v jakém počtu má SSSR, nikdy by nezaútočil.
Maršál Rokossovský později napsal ve svých pamětech:
"Odolali střelám všech typů zbraní, jimiž byly německé tanky vyzbrojeny. Ale jaký to byl pohled, když se vraceli z boje. Jejich pancíř byl poškozený všude."
Stejně tak zkušenost 1. tankové divize 23. června 1941 v Litvě dokazuje, jak může být KV-2 odolná. Zde je záznam hlášení:
"Naše divize zahájily palbu ze vzdálenosti 700 m. Přibližovali jsme se... brzy jsme byli jen asi 50-100 m od sebe. Došlo k úžasnému střetnutí - bez jakéhokoliv pokroku ze strany Německého vojska. Sovětské tanky pokračovaly ve svém postupu a naše projektily, které normálně pronikají do pancíře, se prostě odrazily. Sovětské tanky vydržely střelbu z obou našich 50 mm a 75 mm děl. KV-2 byla zasažena více než 70krát a nepronikla ani jedna rána. Velmi málo sovětských tanků bylo imobilizováno a nakonec zničeno, když se nám podařilo střílet po jejich pásech, muselo přijet dělostřelectvo, aby je stříleli z blízka."